Před dvěma lety přišel Ota Kaňok, jeden z nejlepších pálkařů v historii českého baseballu, s odvážnou vizí. Chtěl svému bývalému klubu Arrows Ostrava pomoct mezi absolutní extraligovou špičku. Aby do tří let bojoval o titul. Sám říká, že měl dvě možnosti, jak toho dosáhnout. "Buď máš na dobrý projekt peníze, nebo se vrátíš na hřiště. A dokážeš, že to z tvé strany není jen spousta krásných slov pronesených někde u piva," říká Ota Kaňok.
Smělá vize se stává realitou. Dokonce s ročním předstihem. Ostravští baseballisté hrají finále extraligy, v Brně už jednou dokázali skolit "neporazitelné" Draky. Série je nerozhodná 1:1, o víkendu se může v Ostravě rozhodnout o titulu. A sedmatřicetiletý Ota Kaňok je u toho. Přestože už má ve svém diáři zaškrtnutý 17. listopad, což je datum plánované operace pochroumaného kolena, bojuje na hřišti a podle statistik znovu patří k nejlepším pálkařům svého týmu. "O úspěchu rozhoduje srdce, až potom fyzické parametry," říká odhodlaně.
Ceny zavál prach
Ota Kaňok dvakrát vyhrál anketu o nejlepšího pálkaře republiky. Ceny a diplomy z let 1995 a 1997 však dávno zapadaly prachem. Před pěti lety ukončil kariéru, tehdy mu bylo 32 roků. "Měl jsem už svůj věk a končil jsem i kvůli rodině a zaměstnání. Baseball je ryze amatérský sport, musel jsem se zaměřit na důležitější věci." Tři roky nedržel pálku v ruce. Baseball mu však vůbec nechyběl. Konečně se mohl přes týden soustředit pouze na práci a během volných víkendů vyrážet s rodinou na výlety do Beskyd.
Z ničeho nic však nastal zlom. Před začátkem sezony 2004 Kaňok moderoval slavnostní večírek baseballistů Arrows. A když se po letech zakoukal do tváří starých známých a viděl nadšení talentovaných mladíků, znovu baseballovému kouzlu podlehl.
"Hrozně se mi líbil tým seskládaný z mladých kluků, kteří spolu sbírali úspěchy mezi kadety i juniory. Mnohé jsem kdysi trénoval, cítil jsem, že mají ohromné srdce a chtějí vyhrávat," vzpomíná Kaňok. "A druhým důvodem mého návratu byl trenér Venca Šícha. Podle mě je to nejlepší český baseballový kouč. Jenom byl v Ostravě vždycky trochu zastrčený, protože jsme hráli většinou dole."
Návrat bolel
Návrat nebyl jednoduchý. Strašně bolel. Tělo si odvyklo na sprinty a krkolomné skluzy mezi metami, ruce ochably. Navíc se na lavičce neubránil zvídavým pohledům o generaci mladších hráčů. "Není lehké se takhle vrátit, většina kluků se na tebe kouká přes prsty a říká si, co tady ještě chce?" usmívá se Kaňok."Ale já měl svou vizi, chtěl jsem klubu na hřišti ještě trochu pomoct. Jsem strašně rád, že se to daří. Ale pozor, není to jen moje zásluha! Že jsme se dostali do finále, je prací všech lidí v klubu. V týmu je skvělá atmosféra, velké srdce a týmový duch není v tomto případě pouze fráze. "
Převzato s deníku Sport.
Autor: Květoslav Šimek
foto: Ota Kaňok(vlevo) a Tomáš Šícha, dva nejzkušenější hráči Arrows.