Je sobota 11. dubna pět hodin odpoledne. Zrovna jsem přišel domů s hlavou plnou myšlenek. Usedám k počítači a napadá mě, že bych mohl své myšlenky vyjádřit v podobě nějakého krátkého článečku. Nezahálím a pouštím se do práce. Po mém uvážení jsem se rozhodl tentokrát věnovat již výše zmiňovanému Kubovi. Přihlašuji se na sociální síť a kontaktuji jej s prosbou o rozhovor. Přichází souhlas s mým návrhem. Kuba velmi ochotně odpovídal na mé dotazy.
Má první otázka byla směřována k tomu, co vlastně Kubu přivedlo k baseballu? Záhy jsem obdržel odpověď: „K baseballu mě přivedl můj spolužák na základní škole. V té době jsem hrál fotbal a nebavilo mě to. Vzhledem k tomu, že můj otec byl výborný v národní házené, měl silné ruce. Měl jsem dobrý předpoklad pro míčové sporty. Baseball mi šel skoro od prvního tréninku. Pak už jsem jen zjistil jaká je to skvěla hra a zůstal jsem u ní do teď.“
Kubova první odpověď mě utvrdila v tom, že bude ideálně zvolenou osobou pro můj článek. Zpět k rozhovoru, mačkám enter a odesílám další dotaz: „ Zapsal ses do Klubu českých homerunářů, co to pro tebe vůbec znamená?“
Přichází opět blesková reakce: „Je to ocenění, které beru za dlouhodobou práci a čas, který jsem této skvělé hře obětoval. Nikdy mi nešlo pouze o homeruny. Chtěl jsem být vždy co nejlepší v pálkařském průměru a zároveň si získat respekt u hráčů, ale Klub homerunařů je krásné ocenění, kterého si moc vážím.“
Další debata vypadala asi takto: „Zdůrazňuješ, že toto ocenění bereš za dlouhodobou práci. Můžeš nějak přiblížit, jak vypadá tvůj tréninkový cyklus?“
„Zimní přípravu trávím hodně v posilovně. Před sezónou se snažím dostat do pálkařské formy hlavně v pálkařském tunelu. Jinak přes týden si jdu zatrénovat individuálně 3x na hřiště a jednou do posilovny. Řekl bych, že je to už trochu o zkušenostech, kdy už vím, co mé tělo potřebuje.“
„V posledním zápase, který se hrál 11. dubna (poznámka redakce) jsi musel být vystřídán. Zranil ses? A jak se cítíš?“
„Natáhnul jsem si bicepsový sval při prvním švihu. Trochu jsem v tomto týdnu cítil, že to není ono, a když se snažím hrát na 100 procent, tak jsem to asi přehnal. Bohužel to bylo dost bolestivé, abych mohl pokračovat. Doufám, že budu do příštího víkendu připraven, ale zatím to chce hlavně klid.“
„Takže otázka jestli budeš do příštího zápasu fit je asi jen teoretická ,že?“
„Bohužel nemůžu říct. Náš protihráč z Hrochů je doktor, tak jsem za ním byl a řekl mi, že to může být zranění na týden nebo i měsíc. Doufám, že to půjde co nejrychleji.“
„Jak jsi prozatím spokojený s průběhem sezóny?“
„Osobně, co se týče homerunů, ano J. Nicméně výsledkově určitě ne. Chtěli jsme 4 výhry a máme jen 2. Přesvědčili jsme se, že nám nikdo nic nedá zadarmo.“
„A co dál v baseballu, cíle, sny?“
„Užívat si to. Hrát co nejlépe. Něco dokázat s Arrows. Sen je titul, ale ta cesta k němu není určitě lehká.“
Poslední otázka, kterou jsem Kubovi položil se týkala jeho baseballového vzoru a komu by přál úspěch v MLB ?
A Kubova odpověď?
„MLB sleduji hodně. Oblíbené týmy jsou Boston Red Sox, LA Angels, Chicago Cubs. Můj vzor v mládí byl Dominik Hašek. V současnosti vzory nemám, snažím se jít příkladem jiným.“
Poté už jsem Kubu dál nerušil svými dotazy a nechal ho odpočívat, ať se co nejdříve uzdraví. Doufejme, že v našem týmu bude více a více takových hráčů jako je Kuba …
Děkuji za rozhovor a snad se brzy vrátíš na hřiště J .