Klub - Aktuality

Tomáš Juněc : „ Zlatý hoch 2014“

Jako další zpestření pro naše věrné čtenáře jsem tentokrát připravil rozhovor s Tomášem. Pro neznalé naší nejoblíbenější hry se tento hráč může pyšnit nejen zlatou medailí z Mistrovství Evropy hráčů do 21 let, ale také velkým oceněním „ nejlepšího pálkaře Evropy“. Opět jsem přes facebookové spojení požádal o odpovědi na pár otázek, které zajímají nejen mě, ale doufám i zbytek našich fanoušků.

Jako obvykle má první otázka směřovala k dětství a tím spojenou otázkou, co nebo kdo přivedl Toma k baseballu?

„Asi v 10 letech jsme měli místo tělocviku ve škole trénink. Dali nám do ruky míček a řekli, ať co nejrychleji hodíme. Já jsem hodil nejrychleji. Tak jsem u toho zůstal.“

„Byl baseball jediná možná volba pro tvé další sportovní vyžití?“

„Tak určitě jsem vyzkoušel mnoho jiných sportů jako je fotbal, florbal a podobně.  Ale jenom v baseballu jsme měli hned i zápasy.“

Často je sport velkou obětí něčeho ostatního, stalo se tak i u Tomáše? Na to jsem se ptal hned po pohotové odpovědi.

„Musel jsi baseballu něco obětovat?“

„Tak jako každý sportovec ve všech sportech, mnoho. Hlavně spousta času, zdraví a peněz.  Bohužel v tomto sportu u nás ta návratnost peněz není. Bydlím daleko od hřiště, takže když jsem ještě neměl řidičák, musel jsem dojíždět asi 2 roky hodinu a čtvrt na trénink MHD.“

„A co škola, studuješ ještě vůbec, zvládáš vše i s tréninky?“

„Už druhým rokem nestuduji. Ale od září začnu. Teď mám dost volna, takže se snažím co nejvíce věnovat baseballu. Mám o co bojovat. Chci se dostat na Univerziádu do Korei.“

Zázemí je velmi důležité, proto přichází má další otázka.

„Rodina, je velkou oporou a podporuje tě úplně ve všem, napadlo tě někdy s baseballem skončit?“

„To ne. Hrát baseball asi budu už pořád. Záleží pak, jakou budu mít práci a jak to budu zvládat s časem.  Jen minulou zimní přípravu jsem vynechal, protože jsem byl v Anglii.  Ale hned jsem se k němu vrátil.“

U této otázky pokládám i takovou svou osobní zkušenost, která se týká studia. Proto neváhám a pokládám dotaz.

„Nutili tě rodiče také do dobrých výsledků ve škole, abys to někam v životě dotáhl?“

„Tak samozřejmě, že jim moje výsledky nebyly lhostejné. Ale měl jsem tu výhodu, že mi rodiče dávali volnost. Věděli, že mám dost rozumu na to, abych věděl, že dobré výsledky ve škole jsou důležité.“

Tuto otázku jsem musel položit, protože občas naléhaní mých rodičů nemám rád, ale věřím, že mi v dalším životě jejich přísnost přinese tížené ovoce a jako Tomáš budu spokojen. Pokládám poslední otázku na osobní život a po té se budu věnovat tomu sportovnímu.

„Jaký máš cíl v osobním životě?“

„Mít práci, která mě bude bavit a mít spokojený život.“

Podle mého názoru je v této době těžké sehnat práci, která bude opravdu bavit a bude zároveň kromě zajištění nutných potřeba také i koníčkem. Věřím a přeji Tomášovi, aby se mu jeho cíle splnily a byl jen spokojený. Další dotaz ihned odesílám.

 „Získal si ocenění nejlepší pálkař Evropy, jak se na toto ocenění s odstupem času díváš?“

„Každé ocenění potěší. Na turnaji se mi dařilo. Je pravda, že nadhazovači tam nebyli na vysoké úrovni, ale i tak to nebylo nic jednoduchého. Byla tam hlavně parádní atmosféra, která nás všechny hnala vpřed.“

„Dalo ti toto ocenění něco do budoucna?“

„Snad jen to, že si musím uvědomit, co jsem tam dělal dobře a přenést to do Extraligy. Jinak je to spíš odměna za tu dřinu.“

Extraliga pokračuje. Nevím, zda je Tomáš spokojen se současným výsledky našeho týmu a proto musí zákonitě přijít tento dotaz.

„Jak prozatím hodnotíš výsledky našeho týmu?“

„Máme kvalitní tým. Zatím hrajeme vyrovnaně, což není zas tak špatné. Ale stále děláme hodně chyb, hlavně mentálních. Trochu mi přijde, že na to, abychom  vyhrávali oba zápasy stále nemáme  mentálně. Například včera v Praze. Ale sezóna je dlouhá.  A vypadá to, že teď bude i hodně vyrovnaná.“

Souhlasím, myslím, že hrajeme dobře a kluci jsou na hru dobře připraveni. Psychika hraje důležitou roli a je velmi těžké být vždy naprosto v klidu a hrát odevzdaně. To vše platí i v normálním životě, nejen při hře. Je těžké být pokaždé mentálně vyrovnaný. A dál?

„Cíle, sny a co dál v baseballu?“

„Tak určitě titul. A osobně bych se chtěl dostat časem do klubu homerunařů.“

A další adept je na cestě. Doufám, že to zvládne a jeho snaha bude brzy oceněna. Držím palce. Poslední otázky před závěrečným poděkováním jsem položil v tomto stylu.

„Tvůj oblíbený tým v Americe?“

„San Francisco Giants.“

„Tvůj vzor?“

„Asi nemám žádný vzor. Dělám to, co si myslím, že je pro mě a okolí nejlepší.

„Chtěl bys něco vzkázat fanouškům?“

„Asi jen to, že v Ostravě je vždy nejlepší atmosféra. Nikde jinde nechodí tolik lidi na zápasy. A hráči to vnímají.

Závěrem jsem Tomášovi poděkoval a popřál hlavně hodně zdraví a úspěchů.

V dalším mém článku se můžete těšit na další zajímavou osobnost našeho týmu.

Ale kdo to bude?

Nechám Vás všechny v napětí.

Těším se opět na přečtenou.

Mějte se hezky a brzy…