V sobotu jsem se s kamarádem procházel po venku a povídali jsme si o mém psaní.  Říkal, že je fajn, že mám nějakou činnost a že dělám něco, co mě baví. Taky musím upřímně říct, že tato práce psaní mě zatím dost vyčerpává, věnuji tomu všechen svůj volný čas a chci to dělat opravdu dobře a poctivě. Proto se snažím si sehnat i určité informace, jak články připravovat a prezentovat. Ale to se týká hlavně článku pro média. Zde na náš web používám své obyčejnější psaní, aby se čtenář také i zasmál. A když už ten sport nemůžu hrát, tak se mu chci věnovat touto cestou. Proto jsem si pro Vás připravil další povídání s dalším nezbytným hráčem našemu týmu Honzou Tomkem. Budu se opět věnovat tématu jeho začátků a postupně přejdu až na současné boje v Extralize.

První otázka je směřována k tomu, jak se k baseballu Honza dostal?

„Já bych rád dal rozhovor, ale pořád přemýšlím nad tou otázkou a nevím jak odpovědět, aniž by to vyznělo jako klišé. Pokud jde o to, proč hraju baseball a co mě na něm baví? Jsou to lidé a rozmanitost v každém směru. Baseball není jenom pár lidí, kteří se sešli, aby si zahráli. Pro mě to jsou kamarádi, spolubojovníci se stejným cílem a odhodláním. Jako nadhazovač musí mít člověk důvěru v ostatní hráče a tým. Baví mě rozmanitost hráčů, kteří baseball hrají a možnosti herních situací. Baví mě souboje s lepšími a výzvy, které to přináší. Není to jenom nadhazovaní, v tu chvíli je to jako souboj o všechno. I když zrovna nehraju, baví mě fandit a podporovat ostatní, být hráčem navíc, protože ve hře není jenom devět respektive deset lidí, výhru tvoří z části i hráči, kteří zrovna nehrají, ale jsou schopni se podílet na pozitivní atmosféře, vytvářet bojovnou náladu na lavičce. Nebaví mě prohrávat, ale to je to, co žene hráče vpřed, aby už příště neudělal stejnou chybu. Každý by měl chtít být ten první, ten co se na konci raduje. Neporazitelný. Není to asi úplně, čím mě zaujal baseball, ale snad si to nějak třeba přebereš.“

„Přivedli tě k této hře rodiče nebo kamarádi?“

„Já jsem už od malička chtěl dělat karate. Teď to asi zní srandovně, ale v šesti letech to pro mě byla vážná věc. Když jsem se tedy dozvěděl, že kung-fu mistrem se člověk může stát až od devíti let, musel jsem od svého snu upustit. Rodiče nevěděli co se mnou, jelikož fotbalu u nás nikdo moc nefandí a k hokeji mě mamka nechtěla pustit, že prý mi zpřelámou všechny kosti. Náhodou však zjistili, že děti známých hrají baseball a bylo rozhodnuto.“

Je to zvláštní, že základ všeho nám předurčí vlastně naši rodiče. Je to jejich podpora a také obětavost nás k něčemu přivést. Mnohdy je to ale také i donucení, to třeba když se nám zrovna nechce. Je také těžké jako malý kluk zůstat u jedné věci a opravdu se jí věnovat naplno. Proto pokládám další dotaz, který mě zajímá.

Možná se vám všem zdá, že se vždy ptám na podobné otázky. Myslím si, že normálního člověka nezajímá jen profesní stránka, ale i osobní život. Doufám, že to hráči, které zpovídám, neberou jako výzvědy? :Zatím se mi nestalo, že by mi některý z nich napsal, že na to odpovídat nebude: D. Mám štěstí, že jsou to dobří lidé a kamarádi. Proto se ptám dále:

 „Arrows nebyl jediný tým, ve kterém jsi hrál.  Jaké jiné týmy jsi během své kariéry vystřídal?“

„Začínal jsem ve Frýdku-Místku, ale od dob, kdy jsem byl členem reprezentace jsem chtěl hrát v Brně, respektive za Draky, to byl můj sen. Proto jsem se v patnácti rozhodl studovat v Brně. První tři roky jsem hrál extraligu za Uniforms Express a poté se dostal k Drakům. V době, kdy jsem dostudoval střední školu jsem se rozhodoval, co dále, jestli zůstat v Brně nebo se vrátit zpět na Severní Moravu. Hrát za Draky mě nenaplňovalo, tak jak jsem si představoval a tak jsme se s přítelkyní domluvili, že zkusíme změnu a odstěhujeme se do Frýdku-Místku a hrát budu za Arrows v Ostravě.“

 „Jsi spokojený se stále vzkvétajícím hřištěm v Ostravě a celkově s atmosférou baseballu?“

„Zázemí v Ostravě je jedno z nejhezčích v České republice a hřiště jedno z nejkvalitnějších. Atmosféra na zápasech díky divákům je vždy skvělá. Hráči vnímají podporu fanoušků a určitě je to vede k lepším výkonům a odhodlanosti se předvést.“

„Svou zemi jsi reprezentoval i v dresech mládežnických kategorií, jak vidíš tuto etapu své kariery?“

„Baseball mi dal neskutečně mnoho zážitků hlavně na reprezentační úrovni. Člověk doslova procestuje svět. Podívá se na místa, kde by se za normálních okolností asi nikdy nepodíval a přitom hraje sport, který miluje s těmi nejlepšími hráči, co se v Česku vyskytují. Když se do toho přidá dobrý výsledek, neexistuje nic lepšího. V dresu reprezentace bych se samozřejmě chtěl objevovat i nadále. Problémem jsou však peníze a čas. V mládí se člověk nemusel starat, ovšem s přibývajícím věkem je to složitější. Já studuju, pracuju a ještě hraju baseball, moje přítelkyně z toho není nadšená a občas, abych se přiznal, nevím, kde mi hlava stojí. :D“

Pro naše hráče je tato hra opravdovým koníčkem a hrají ji celým srdcem. Nezáleží jim na odměně, ale na samotné hře a lásce k baseballu. Takových sportovců je asi málo, aby jim stačilo pouze to málo, co mohou dostat. Proto si hráčů Arrows nesmírně vážím. A také zároveň i lidí kolem, kteří zajišťují vše ostatní. A věřte, není toho málo! Pokračuji v mém tázání.

„A co spoluhráči, jste kamarádi i v normálním životě, zajdete také občas třeba na pivko?“

„Ano, jsou to mí kamarádi, spoluhráči a přátelé. J“

„Musí třeba baseballisté dodržovat určitou životosprávu?“

„Určitě by měli. Jako v každém sportu pro dosažení nejlepších výsledků musí člověk trénovat a dostatečně a kvalitně odpočívat. Samozřejmě kvalitní živiny a strava jsou stejně důležité. Baseball však u nás není na takové úrovni, aby byl hráč schopen všechna pravidla dodržovat. Já osobně se snažím naspat každý den minimálně osm hodin. S tou stravou je to složitější. :D“

Po této otázce se jistě Honza zasmál, i když ho nemůžu vidět. Jistě každý člověk si rád zahřeší a dá něco dobrého k snědku i pití. Oni si to zaslouží. Zpět ke psaní.

 „Povedeš k této hře třeba také jednou i své děti?“

„Abych se přiznal, jednou mě tato otázka také napadla. Určitě bych byl rád, kdybych měl následovníky v rámci baseballu, ale sám nesnáším pohled na rodiče, co si plní své promarněné ambice a sny skrze své děti. Určitě bych chtěl v té době stále hrát a ukázat mu, v čem je baseball výjimečný. Rozhodování co však bude dělat nechám spíše na něm.“

„Budeš přísný rodič nebo necháš dětem volný výběr?“

„Co se týče koníčků, tak jak už jsem psal, nechám volný výběr. Jestli budu přísný rodič? To asi nedokážu ještě říct. Možná jak v čem, určitě bych nechtěl mít z dětí nevychované tunery. Na druhou stranu více než diktátor bych chtěl být kamarád a mentor.“

Nakonec se vracím zpět k Arrows , Extraliga pokračuje, co nás čeká dál?

„Zajíždíte na horkou půdu Eagles Praha, co od zápasů očekáváš?“

„To je u mě vždy jednoduchá odpověď. Já očekávám dvě výhry. I kdybychom hráli s nejlepším týmem světa, moje odpověď bude vždy stejná, prostě výhra. Já osobně nejezdím nikam urvat jeden zápas nebo hrát vyrovnaně. Jezdím vyhrát za každou cenu. Pokud chceme vyhrát titul tak to ani jinak nejde. Nemůžeme jezdit pro vyrovnanou sérii. Musíme jezdit BRÁT si dvě výhry od nejlepších u nás. V play-off a finále není žádné 1:1 na zápasy, je to prostě postup nebo nic.“

„Jste fyzicky i psychicky naladění, nebo pociťuješ v týmu nějakou únavu?“

„Každý začátek sezóny je z psychického hlediska náročnější a hráči si musí zvykat po dlouhé zimě podávat výkony. Abych se přiznal, tak oproti minulému roku jsem nebyl tak dobře po zimě připraven, ale snažím se dohnat, co jde a přistupovat k tomu poctivě. Co se týče týmu jsme fyzicky připraveni hrát a vyhrávat.“ 

„Eagles disponuje velkou útočnou silou, probíhá nějaká speciální příprava?“

„Tak stejně my disponujeme velkou útočnou silou, a jak jsme mohli vidět v Praze minulý víkend ani deset bodů v první směně nás nezastaví. Jako nadhazovači samozřejmě pracujeme na své výkonnosti každý trénink a snažíme se posunout o krůček vpřed. Nic speciálního se všakneodehrává. Jen poctivý trénink. Zdokonalování našich předností, práce na slabších stránkách.“

Myslím, že mých otázek již má Honza až až. Proto poslední dotazy a odpojuji spojení.

„Tvůj oblíbený tým v Americe?“

„Žádný vyloženě oblíbený tým nemám. Mám rád kvalitní baseball jako celek. Jsou individuální hráči v MLB, které sleduji více a nechávám se inspirovat a motivovat, ale asi se nedá říct, že by to byly vzory.“

„ A nějaký vzkaz pro věrné čtenáře a fanoušky?“

„Podpora fanoušků v Ostravě je skvělá a chtěl bych jim poděkovat. Jsou místa, kde chodí fanoušci ale jako tiché myšky, proto vyzývám fanoušky Arrows, nepřestávejte fandit a podporovat své oblíbence. Hráči to vnímají. My se na oplátku budeme snažit hrát co nejlépe. Pro mě osobně je tato část baseballu velice důležitá. Není lepšího pocitu než, když předvedete výkon, za který sklidíte potlesk, a ještě vám po zápase podají ruku. Ve hře vás to motivuje a dokáže správně naladit.“

 

Mnohokrát děkuji Honzovi za rozhovor, byl super. Děkuji za čas, který tímto strávil.

Držím palce do dalších úspěšných let a hodně zdraví.