Musím se přiznat, že jsem si celou sezónu říkal, kdy konečně do České republiky dorazí léto! A tento týden bylo teda fakt horko! Díkybohu, že v pátek v noci pršelo a Poruba se na sobotu trochu zchladila. Ale stejně, když začal zápas, slunce už zase pralo na plné obrátky.
A díkybohu jsou naše pálky taky pěkně rozpálené. V současné době dobře pálíme. A skvělé na tom je, že to nejde jen jednomu nebo dvěma hráčům, ale skutečně je to snaha celého týmu. Vypadá to, že se snaží všichni. Ti na začátku pořadí pálkařů, ti uprostřed i ti na konci.

V prvním zápasu předvedl v únavném vedru Boris Bokaj velký výkon. Zdá se mi, že jak zápas postupoval, tak se stával stále silnějším a na mně udělalo dojem, že Boris odházel další celý zápas. Myslím, že Boris je odměnou pro staré bojovníky. Každý víkend jde znovu na kopec a nestará se o počet nadhozů. Prostě chce dát svému týmu šanci na výhru! Když pro nás B háže strajky a naše obrana odvádí děláním autů suprovou práci, naši pálkaři se uvolní, začnou pálit a dělat to, co dělat mají.

Ve druhém zápasu předvedl další těžký výkon Jan Řeháček. Technika proti němu postavila nadhazovače z Venezuely. Oba nadhazovači měli problém se dostat do hry díky malé strajk zóně rozhodčího a náhodně vyhlašovaným balkům. Trenéři se rozhodli Honzu stáhnout poté, co číslo 23 umožnil metama zdarma dva doběhy. Náš Monster byl připraven nastoupit a házet strajky. A to se mu taky povedlo: útočil na pálkaře, spoléhal se na obranu, která mu z několika šlamastyk pomohla 3 dvojauty. Naše pálky a balky brzy Venezuelana udělaly, převzali jsme vedení a už se neohlíželi zpět.

Jako tým víme, jak jsou tyhle závěrečné zápasy v červenci a srpnu důležité. Víme, že si svůj osud chceme řídit sami. A chceme se o to postarat. A taky víme, že pokud máme být úspěšní, tak musíme pokračovat ve skvělé obraně i útoku a hlavně musíme být stálí na kopci a mimo bullpen!

„Umíš si představit, co bych dělal, kdybych mohl udělat všechno, co umím?“ (Sun Tzu)

Go Arrows!