Známý cestovatel Víťa Dostál se včera objevil na Arrows a jako obvykle na kole. Právě beseda s ním odstartovala Severoamerický týden, který začal včera v restauraci Arrows.A k tomu se areálem linula jazzová hudba a večerem provázel i Jack Daniels a to s ledem i bez.

Něco málo k člověku, který dokázal naplnit svůj sen.

Aneb jeden muž na dvou kolech, přes tři Ameriky

Šerpa Tenzing po svém úspěšném prvovýstupu na nejvyšší štít světa pronesl památnou větu: Ani z vrcholu Everestu nespatříte celý svět, nemůžete dohlédnout k podstatě života a jeho kráse. Po ušlapání 60.000 km na cyklistické cestě kolem světa tato slova s tichou pokorou podporuji a navíc jen dodávám, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla bicyklu.

Po jednom z četných rozhovorů z cestovatelskou legendou - milým přítelem ing. Miroslavem Zikmundem jsem usoudil, že pokud on ve svém věku ještě cestovat může, potom já musím. Shodli jsme se, že i v dospělém věku je čas od času dobré a potřebné vykonat nějaký klukovský čin. Z důvodu velmi prostého ? kluci pomaleji stárnou... a on je toho ve svých sedmaosmdesáti letech tím nejlepším příkladem.

Cílem a smyslem této originální české cyklistické mini expedice je projet severní, střední a jižní Ameriku z Anchorage na Aljašce do Punta Arenas v Chile, resp. patagonského městečka Ushuaia v Argentině, po patrně nejdelší souvislé silnici na světě, nesoucí hrdé označení silnice No 1 a známé též pod názvem PanAmerican Highway či Carretera Panamerican

Start: červenec 2006
Cíl: březen 2007
Vzdálenost: cca 25.000 km
Směr: Aljaška, Kanada, USA, Mexiko, Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Chile, Argentína

Nike: Just do it!!

Víťa Dostál to dokázal a další článek je již o tom jak to vlastně vše bylo:
Víťova cesta začala 29. července 2006 v Anchorage na Aljašce. Postupoval pak ještě více na sever do Fairbanks a na Delta Junction, kde se napojil na slavnou Alaska Highway. Po ní již mířil na jihovýchod na Dawson Creek, kde obrátil kolo opět směrem k moři, do kanadského Vancouveru.

Panamerican Highway vede přes území Kanady a USA pouze neoficiálně. V Edmontonu se dělí na dvě větve, jedna vede k velkým kanadským jezerům, kde se stáčí na jih k Minneapolis a napříč USA do texaského Dallasu. Druhá větev pokračuje na Calgary a podél Skalnatých hor do Denveru a Albuquerque. Obě větve se setkávají v San Antoniu v Novém Mexiku. 

Víťa Dostál volil tedy vlastní PanAmericanu - cestu podél pobřeží Spojených států z Vancouveru do Kalifornie s centry jako San Francisko, Santa Barbara, Los Angeles a San Diego. Zde bez obtíží přešel hranice do Mexika.

Oficiální trasa Carretery Panamericany začíná na americko-mexické hranici ve městě Nuevo Laredo, naproti amerického Lareda v Texasu, a směřuje dále na jih na Monterrey a do Mexico City.

Víťa pokračoval dále po pobřeží Pacifiku až na konec Kalifornského poloostrova, do La Paz, kde se nalodil na trajekt a přeplavil se do Mazatlanu na obratníku Raka. Opět po pobřeží pokračoval dále a na oficiální trasu Panamerican Highway se napojil až v Salina Cruz. Odtud již postupoval přes Guatemalu, Salvador, Nikaraguu, San José v Kostarice až k Panamskému průplavu, kde byl zastaven policií bez možnosti pokračovat dále po pevnině do Kolumbie. 

Od Panamského průplavu ke kolumbijským hranicím se táhne 87 kilometrový pruh deštného pralesa, zvaný Dariánská úžina, který neustále odolává pokusům postavit přes něj dálnici a komunikačně tak propojit střední a jižní Ameriku. Tomuto stavu napomáhá také složitá vnitřní situace v Kolumbii. Dariánská úžina byla poprvé překonána na kole v roce 1981 Chrisem Bechardem a Scottem Kiekhaeferem, ale tito dobrodruzi měli dost co do činění s džunglí, bažinami, tekutými písky a roji obtížného hmyzu.

Trasy PanAmerican Highway

Víťa situaci vyřešil poněkud necyklisticky, ale nic jiného nezbývalo - lodní doprava mezi Panamou a Kolumbií rovněž nefunguje, a tak do kolumbijské Cartageny letěl letadlem. Dále již pokračoval po oficiální trase Carretery - Cali v Kolumbii, ekvádorské Quito a dále do Peru. Kolumbie a Ekvádor byly náročné kopcovitým profilem trati, kdy se highway klikatí mezi hřebeny And, a Víťa se nevyhnul nepříjemnému pádu v jednom z neosvětlených tunelů. Naštěstí až na pár škrábanců následky nebyly vážné. Rovník přejel 13. prosince 2006 ve městě Ibarra.

Z horských oblastí na severu sjel do hlavního města Limy a dále do pouští jižního Peru. Jednotvárná krajina pokračovala na severu Chile, což znamenalo pro Víťu náročnou zkoušku nejen fyzické, ale i psychické kondice. Vzdálenosti i 150 km bez možnosti doplnění tekutin nebo stravy nebyly ničím neobvyklým, proto bylo nutné se dobře předem zásobit.

Na obratníku Kozoroha zaregistroval 21 000 ujetých kilometrů a v Santiagu se rozhodl pro týdenní odpočinek. Bylo nutné nabrat ztracenou váhu a dohnat nedostatek spánku, aby bylo možné v klidu pokračovat v cestě. Ze Santiaga na jih již bylo veseleji, je to oblast rušného zemědělství a světově proslulého vinařství. Zde se Víťa opět oddělil od oficiální trasy Carretery, která pokračuje ze Santiaga na východ směrem na Buenos Aires v Argentině. Tam Carretera Panamericana oficiálně končí, nicméně neoficiálně pokračuje podél pobřeží na jih až do městečka Ushuaia u Mysu Horn.

Místo toho Víťa pokračoval dále na jih do přístavu Puerto Mont, odkud byly možné jen dvě cesty - pevninská Carretera Austral a druhá přes ostrov Isla Grande de Chiloe. Víťa volil druhou, cyklisticky zajímavější možnost. Z ostrova se přeplavil pak zpět na pevninu, kde se napojil na Carreteru Austral. Tato pro místní obyvatele životně důležitá silnice byla vybudována teprve za Pinocheta a projet jejích 1000 km je dnes velká cyklistická trofej. Víťovi stačilo 420 km. 

Po dalším plavbě lodí do Perito Moreno byla možnost jet po neméně slavné Ruta "40" Nacional. Víťa to ovšem po težkých 200 km a šesti defektech vzdal a volil cestu jinudy - čtyřicítka je jetelná maximálně na MTB nebo na nenaloženém trekingu. 

Po 600 km zajížďky se Víťa konečně ocitl v Patagonii, odkud se po bojích s krutými větry a dalších stovkách km plaví přes Magalhaesův průliv směrem k městečku Ushuaia, kde je konec jeho cesty. Do cíle dorazil 8. března 2007.

podle materiálů z www.panamericana.cz připravil Michal Stupka
foto: Víťa Dostál
Odkaz na stránky Víti Dostála www,stastnaplaneta.cz
english version www.panamericana.cz