Rok se s rokem sešel a nás čekal opět výjezd do jižních (letos dokonce i teplých a suchých) končin Moravy. První říjnový víkend je pro tým STB rezervován pro již tradiční účast na Turnaji o pohár starosty obce Kuchařovice. Tento turnaj psal letos již svou šestnáctou kapitolu.
Letos se nám opět sešla kvalitní sestava, posílená o hráče A-týmu Kubu Malíka a Aleše Navrátila. Zranění ze závěru ligy neumožnila start Tomáše Šíchy, což pro nás znamenalo nemalé oslabení „na kopci“, další hráči nejeli z důvodů nemocí a ti zase chyběli v útoku. Chronická onemocnění některých zase neumožnila opakovat loňské výkony, ale snaha byla vidět vždy a na všech a nutno říct, že jsme se se všemi nástrahami výjezdu popasovali minimálně na 100%.
Tým se sešel ve Znojmě ve staré známé Bermudě. Večer byl věnován sledování loňských soupeřů na DVD, pilování herních signálů a teoretické přípravě. Tuto část večera vhodně doplnil Leoš Balon svou přednáškou, připravenou na téma „Tradice vojenských posádek ve městě Znojmo“. Naštěstí je hotel velmi tichý a klidný, tak jsme se mohli kolem desáté rozejít za odpočinkem.
První hrací den - sobotu 01.10.2011 - jsme zahájili lehkým výklusem v nedalekém parku pod vedením Radka Vítka, který v týmu zastává pozici kondičního a atletického trenéra. Vzhledem k hernímu rozpisu – hrajeme až v 15 hodin – jsme absolvovali procházku po historickém centru Znojma, kterou zasvěceně vedl Honza Berger (v našem týmu má funkci kulturního referenta) a popisoval nám stavební styly jednotlivých kulturních památek. A po obědě již konečně baseball.
Na turnaji je šest mužstev, systémem dvou skupin po třech, každý s každým a na neděli zbývá odehrát postupně o pořadí A3-B3 až finále.
V prvním zápase nás čeká tým Tempo Titans Praha. Tohoto soupeře jsme v minulosti s přehledem poráželi a snad právě to bylo příčinou pocitu, že to půjde samo. Nešlo. Na kopci hází Honza Berger, obrana mu příliš nepomáhá a jde po druhé směně z kopce dolů, střídán Kubou Malíkem. V útoku se snažíme co to jde, ale na lavičce ne nadarmo několikrát zazní – ´to je jak s Blanskem´. Pamětníci znají sérii porážek z první půlky 90.let, kdy jsme tradičně prohrávali 11:10 a nebyli schopni trefit nic jiného, než rukavice soupeřů. Prohráváme o šest bodů a nic na tom nemění ani další změna na kopci, kdy dohazuje Aleš Navrátil. Na takový zápas je nutné ihned zapomenout, nemáme být na co hrdí. Jediným plusem je, že si Radek Vítek nachází v týmu soupeře nového kamaráda.
Druhý zápas ve skupině hrajeme hned po úpravě hřiště a proti nám se staví tým Skokanů Olomouc. Pravděpodobně tým s nejmladším a nejstarším hráčem, kdy Béďovi nemůže konkurovat ani náš Leoš. Rozkaz zněl jasně – pokud nevyhrajeme o sedm a více, čeká nás zápas ráno v 9. I s touto hrozbou je vidět, že nastupuje jiný tým. Na kopci Jirka Piroš, vzadu Petr Kovala, měníme i složeni IF+OF a jde to. Na pálce se daří, soupeř má znatelný problém s tvrdostí odpalů některých silových pálkařů a útok korunuje útočná ulejvka Martina Pípy. Ale zas tak jednoduché to není, Pupkovi docházejí striky a je střídán spolehlivým reliefem Alešem. Vítězíme právě o sedm potřebných bodů, které nám garantují druhé místo ve skupině. Zde stojí za zmínku naše obranná situace ze závěru zápasu – obsazená 3B, PB, běžec jde domů, náš catcher tvrdým slidem (kdo zná, ví) zastavuje o backstop a hází na HP Aleškovi, který s rezervou asi 20 cm autuje běžce=bod, který by nám přešteloval budíky na „sakra brzo“.
Díky bohu, aspoň druzí a v neděli nás čekají třebíčští Nuclears v zápase o bronz. Nutno zmínit, že vzhledem ke kolečku ve skupině nás od prvního místa, a tím i finále, dělily dva body. Ano, na kdyby se nehraje…. Bo by babička nepotřebovala dědečka.
Večer věnujeme meditacím.
V neděli dopoledne čeká vyvolené jedince HRderby, po rozstřelu vítězí Kuba Malík – blahopřejeme a děkujeme. V ranním zápase o páté místo poráží domácí Aligátoři Olomouc.
My nastupujeme v poledne do boje o bronz. Chceme vyhrát a je to na všech od rána vidět – když to jde, tak se chce. K tomu na kopci odpočatý Marek Ščerba s odhodláním odházet celý zápas. V útoku se daří, na obraně soupeře místy není vidět, že hrají ČML. Ale samozřejmě ani my nejsme bezchybní a po páté směně je nerozhodný stav. Nastupuje tie-break. Jsme hosté tak jdeme pálit a dokonce i pálíme. Sázíme šňůru jedenácti bodů a ani dohrávka nám už nemůže vzít vítězství a 3.místo.
Při čekání na vyhlášení výsledků sledujeme finále brněnského extraligového Expressu a pražských Titánů. Byť na kopci Titánů háže velmi kvalitně Bóža Bílek a „Mlži“ hrají více než profesorsky, vystřídá se v první směně dvakrát celý line-up Brna. Asi jsme všichni rádi za pěkné třetí místo, poslední zápas sezóny je určitě lepší vyhrát.
Účastníci zájezdu: Leoš Balon, Honza Berger, Václav Kaloč, Petr Kovala, Kuba Malík, Aleš Navrátil, Martin Olšina, Martin Pípa, Jirka Piroš, Jarda Polanský, Petr Soukal, Milan Sýkora, Marek Ščerba a Radek Vítek.
Co napsat závěrem – klasicky velká pochvala pořadatelům, organizačně opět bezchybně v tradiční přátelské atmosféře. My jsme se asi předem těšili na pokřiky „vítej zlatý hattricku“, ale třetí místo berem´ . Ano, je to úspěch, DÍKY všem spoluhráčům! V momentě, kdy se Vás hostující spoluhráč (t.č. z Brna) zeptá, kolikrát týdně trénujem, že jsem furt tak dobří, řve smíchy celá lavička.
A proto to hrajem´!
Takže zase za rok …
Bob Kaloč