Jako zpestření v období, kdy je venku počasí nepříliš příznivé pro hraní baseballu, jsme si pro Vás připravili rozhovor s ikonou Arrows p.Lubošem Davidem .
„Zdravím, jak jste se vůbec k trénování softballu dostal?“
„Jezdil jsem dlouho s dcerami na softballové soutěže a tento sport se stal přímo mojí vášní. V roce 2008 ukončily činnost trenérky kadetek a tak jsem přiložil též svou ruku k dílu a stal se asistentem Johana( J.Morského).“
„Zkusil jste i baseball nebo vždy byl softball jediná volba?“
„Jsem trenér, který bohužel nemá aktivní herní praxi ani s baseballu a ani ze softballu. Vše se proto snažím dohnat častým vzděláváním, a protože trénink baseballu a softballu se mírně liší, tak určitě víc než dívčí softball nastudovat již nestihnu. Softball je tak moje jediná volba.“
„Vím, že jste bývalý aktivní sportovec, co jste si vzal ze svého sportu do softballu?“
„Pravda. V mládí jsem vrcholově sportoval, ale úplně v odlišném sportu, zápase řecko-římském. Vrcholový sport mi dal do života smysl pro disciplínu a zodpovědnost. A tak možná i u některých svých svěřenkyň se něco z těchto vlastností podařilo utvořit a v další kariéře jim to určitě pomůže.“
„Co vaše trenérské zkušenosti, kde všude a koho už jste trénoval?“
„Na klubové úrovni jsem trénoval vždy hráčky Arrows. V roce 2008-09 kadetky, 2010-12 žačky, 2013- 2015 ženy a kadetky a jak jsem i mluvil o mém softballovém vzdělávání, tak jsem v roce 2009 byl součástí realizačního týmu kadetek na Worldcupu v Praze a v roce 2012 na ME juniorek v Holandsku.“
„Vím, že trénovat holky je pro mnoho mužů lákavé, ale ono to asi tak úplně „záviděníhodné“ není,že?“
„Trénování děvčat je opravdu jiné. Na některé týmy platí trenér ras a na některé trenér lidumil. Nevím, co na to holky, ale já jsem spíše takový střed.“
„Co vám trénování holek dalo? Máte nějaký příjemný zážitek, který Vás potěšil?“
„Trénovat holky znamená pořád budovat, budovat a přemlouvat a přemlouvat. Příjemné zážitky mám nejen s úspěšných turnajů zakončených medailemi, ale též předváděnou hrou našich hráček v reprezentacích ČR a v klubech, za které hostují ve vyšších soutěžích.“
„Softball hrála či hraje i vaše dcera, co její počínání?“
„Softball hrály obě dcery. Lucie mino Arrows též dlouho vrcholově za Eagles Praha a Karolína snad ještě nějakou dobu bude hrát za ženy Arrows, které se v letošním roce opět formují ve třetí lize.“
„Kolik let jste celkem trénoval?“
„Dívčí týmy v Arrows jsem trénoval celkem 8 let.“
„Ukončil jste svou trenérskou kariéru v Arrows, patří vám za těch mnoho let perné práce s holkami veliký dík. Co byste vzkázal vašim nástupcům a na co si mají dát pozor?“
„ Předně bych velice rád poděkoval za krásné chvíle všem trenérům a trenérkám, se kterými jsem spolupracoval ( Johan, Franta Kuděla, Pavel Burky, Romana Kucková, Jana Štůsková, Markéta Gottvaldová a Libor Svoboda ). Nerad bych poučoval své nástupce, ale vždy jsme se snažili o co nejvyšší sportovní mety a tak vám přeji hodně úspěchů v pokračování této tradice.“
Otázka pro viceprezidenta Klubu Pavla Burkoviče:
„Jak se Vám spolupracovalo s Lubošem Davidem a co byste mu chtěl vzkázat a popřát do dalšího života?“
Luboše Davida jsem poznal před mnoha lety, když jsem trénoval jeho dceru a dovolím si říct, že nejúspěšnější hráčku novodobé historie ARROWS Lucku Čubíkovou.Luboš se do klubu dostával postupně jako tatínek – řidič, který s námi jezdil na zápasy a později začal pomáhat na trénincích. Jako bývalý úspěšný vrcholový sportovec, reprezentoval na OH v Soulu, má ke sportu silný vztah a já jsem rád, že se řízením osudu rozhodl pro softball a od ochotného pomocníka v klubu vyrostl až v kvalitního trenéra, který spolupracuje s reprezentačními týmy ČR a zpětně do ARROWS přináší poznatky ze světové scény.Jsem rád, že můžu říct, že pro mně je Luboš nejen trenér v ARROWS, ale hlavně můj kamarád a skvělý člověk, na kterého se můžu kdykoli spolehnout.Teď když Luboš vstoupil mezi ARROWS LEGENDY , doufám, že zůstane stále mým kamarádem a popřát musím hlavně zdraví a pevné nervy, protože vím, že to bude nejvíce potřebovat. A rád bych mu ještě vzkázal:“Lubo, toho kosmonauta jsem ti už odpustil”.